Aperite Portae

Ahoj, tak jsem se konečně dneska dostala domů a k počítači. Dnešek byl strašně moc supr. I když taky hodně hektickej. Ale, myslím, že to za to rozhodně stálo. Jistě, sice jsem vstávala ve čtyři, protože pět třicet nám jel autobus do Znojma, ale tak, tu hodinku a půl v buse jsem si pěkně četla, dočetla až do půlky knihy, tak jsem byla spokojená. Nemám si na co stěžovat. Seděla jsem vzadu, docela, tak tam bylo i ráno, kdy je všude tma, světlo. Přesně nad mou hlavou, tak jsem knihu měla krásně osvětlenou.
Ve Znojmě jsme pak asi na pětačtyřicet minut měli rozchod. Tak jsem si koupila něco k snídani a dál jsem četla Perryho Masona. Holt když chce člověk vědět, kdo je vrah, tak musí číst. xD Tak čtu a pak Plačková zavelí odchod. Tak teda jdeme na soud. Uličkou. Dorazíme na soud a tam prej máme chvíli čekat. Tak čekáme. Vašík, s kytkou, kterou cestou někde urval, ve vlasech, se postaví na schody a začne si hrát na profesora a přednášet takový kidy, až hrůza. Ale byla to prča. Sme se všichni pořádnně nasmáli. xD
Potom na nás Plačková kývla, abysme šli dovnitř. Tam jsme museli projít detektorem kovu. Takže taky docela prča. Někteří pískali, já ne. Taky jsme museli ukázat tašky k nahlédnutí. xD No, jak říkám, docela prča. xD
Vyšli jsme do prvního patra a tam jsme čekali, než dorazí soudce. Jmenoval se Josef Teplý. Takže se zásadně představoval jako Josef Teplý, nikdy ne jako Teplý Josef. No, uznejte, to zavání zvrhlýma myšlenkama! xD Asi napíšu nějákou povídku ze soudního prostředí. Teď jsem se navnadiila, tak budu muset něco vymyslet, protože mi to jinak nedá. xD Ale teď ještě ne. Teď mám rozepsaných povídek víc, než se dá zvládnout. Budu muset máknout a dopsat aspoň jednu z nich. Nebo se nikdy nikam nedostanu.
Ale zpět k soudu. Tak nás pak pustili do soudní síně. Sedli jsme si na nepohodlné dřevěné lavice a pak nám soudce představil sebe, státní zástupkyni a zapoměl na soudní zapisovatelku. Troufám si tvrdit, že ne každý pochopil, co tam ta ženská dělala. No, já jo, protože mám načtenýho Perryho Masona. :D A pak dovedli obžalovaného a přišla obhajoba. Obžalovaný došel v doprovodu ostrahy a s pouty na rukou. Posadili ho na trestnou lavici a soud začal. Chlápek vyráběl pervitin a dával ho i chlapovi, co ho u sebe ubytoval. No, tak pak vyslíchali několik svědků, ale řeknu vám, tam skoro žádný otázky nepadaly! A nebyl žádný křížový výslech! To mě naštvalo. No, teda byl, ale vždycky to bylo stylem, že nemají žádné další otázky... No, alel i tak to určitě stálo za to.
No, nakonec tedy soud vynesl rozsudek, že obžalovaný bude odsouzen na tři roky nepodmíněného trestu. Do věznice s ostrahou. Byly tam nějáké polehčující okolnosti, ale na druhou stranu, už byl za to stejný stíhanej potřetí, což mu dost přitížilo. Bych mu bývala napařila možná i víc, ale tak, přece nebudeme soudu kecat do souzení, že.
A druhý případ, ten byl s chlapem, co neplatil výživné svým dvěma dospělým dětem. A opakovaně. Nebyl s nimi vůbec v žádném kontaktu a naposledy je viděl někdy v roce devadesát něco. Jestli jsem to dobře slyšela. A myslím, že slyšela. Dlužil jim každýmu 33 tisíc. Vypověděl, že peníze bude mít v bance kolem poledne.
Potom tedy byly vyslechnutý ty dvě děti, obě byly u soudu poprvé, tak vůbec nevěděly, co a jak. Kluk dokonce zapoměl občanský průkaz. xD No, ale tak, každý není dokonalý. Tak se jich soudce ptal na jejich výdaje a jestli jim otec dluží tu částku, co jim dluží a vůbec to byla vlastně jenom taková formalita. Potom bylo jednání odročeno do tří hodin odpoledních, kdy už chlap bude mít peníze. Snad. To už jsme se ale nedozvěděli, protože v tu dobu už jsme tam nebyli.
Poté, co toho druhýho propustil ze soudní síně a odročil jednání, tak nám vykládal o soudu a odpovídal na dotazy o těch dvou případech. Bylo to zajímavý. A kdybych měla příležitost, tak du dělat veřejnost u soudu klidně znova. Ale příště bych nejradši dělala veřejnost u soudu, kde se soudí nějákej vrah. No, vrah. Chtělo by to nějákej případ, kterej je komplikovanější. Protože bych chtěla, aby se ukázalo, že obžalovaný je nevinný a vinen je jeden ze svědků. Něco takovýho akčního, jako je Perry Mason, ale v realitě. Ne jenom v knize.
A státní zástupce, aby byl chlap a advokát obžalovaného taky. Prostě, nemůžu si pomoct, ale s chlapama je to lepší.
No, tak takhle je to. xD
A potom jsme ze soudu valili na autobus do Brna, abysme ho stihli. Stihli jsme ho a dokonce tam bylo i dost míst na sezení. Tak to bylo fajn. Sem si zase vodevřela knihu a četla jsem si. Asi půlku cesty. Druhou půlku jsem přemýšlela o tom, co se u toho soudu dělo. :D No, a když jsme dorazili do Brna, tak jsme mohli odejít. Tak jsem z ÚAN Zvonařky šla do Vaňkovky a dala si Pizzu, protože jsem měla hlad.
Pak jsem valiila dom, vydejchala se, lapla věci do flétny a valila do ní. Došla jsem tam tak akorát. A byla tam sranda. Hlavně potom, co dorazil Martin. Dorazil s flétnou v kapse a pak dělal takový srandičky, jako, že si dal flétnu do kalhot. No, neříkejte, že vás nenapadjí zvrhlé myšlenky. Mě teda jo! xD A pak chtěl furt odcházet, sem prostě chytla takovej záchvat smíchu! To se nedalo! Ale byl to teda zážitek, to vám povím. xD